Vaše Magnificence páni rektoři, pozůstalí, dámy a pánové,
jménem pozůstalých po popravených a politických vězních, bych ráda poděkovala správní radě Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových za organizování této vzpomínky, protože na rok 1939 a jeho důsledky se průběžně nevzpomíná.
My si zde připomeneme studenty a také ty, kteří sloužili v československých jednotkách ve Velké Británii a přesvědčili studentské představitelé ze 26 zemí, že 16. listopadu 1941 byl v Londýně 17. listopad vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva. Jediný svátek českého původu. Po roce 1990 zmizel z kalendářů. Proto se také zástupci politických vězňů, konkrétně náš tehdejší předseda tehdy jeden s pěti posledních žijících studentů, odvlečených do Sachsenhausenu, doktor Vojmír Srdečný již v roce 2012 připojil k dalším spolkům a začali bojovat o navrácení tohoto svátku. Trvalo to sedm let a vždy to PhDr. Srdečný na tomto místě připomínal. Úspěch se dostavil, když se k iniciativě přidal i prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc. z Hlávkovy nadace a někteří poslanci. PhDr. Srdečný se toho ještě na jaře 2019 dožil. Bohužel v srpnu zemřel, dva měsíce před svými stoletými narozeninami. Sbíral odvahu 65 let, než se do koncentračního tábora Sachsenhausen znovu podíval a za dalších devět let v roce 2013 na tomto místě o něm veřejně promluvil. Mimo jiné řekl:… „byla to mimořádná zkouška, stát tři hodiny ve 28 stupňovém mrazu na apelplacu, jeden z nejstrašnějších zážitků. V povědomí mladé veřejnosti a v národní historické paměti se znalosti o událostech z roku 1939 pomalu vytrácejí a současně i jejich význam a odkaz.“
Letos o státním svátku mezi vyznamenanými, pozdě, ale přece, bylo devět studentů a profesorů, popravených 17. listopadu 1939. Jedním z profesorů byl Slovák židovského původu Marek Frauwirth. Včera jsem měla čest zúčastnit se presentace knihy Rozčísnutý čas Marka Frauwirtha. Autorem je zde přítomný badatel, autor literatury faktů a básník profesor Jozef Leikert. Protože se po vyznamenání začalo diskutovat, zda si popravení zaslouží titul hrdina, doporučovala bych přečtení této knihy.
V současnosti se především pozůstalí snaží, aby se na co nejvíce vzpomínek a příběhů bývalých prostých bojovníků proti fašismu, pozdějších vězňů, nezapomínalo. Ještě v nedávné minulosti byli vězňové zváni do škol, aby své zážitky sdělovali žákům a studentům. V některých školách byli žáci vyzývání, aby napsali své dojmy. Četli jsme některé poznatky. Nebyla to povinná školní práce, bylo to napsáno citlivě a trochu s údivem, co všechno se dělo a co se dozvěděli. Studenti si logicky vyvodili, že právě těmto lidem vděčí za dnešní svobodný život. Každý vězněný má svůj příběh a my se snažíme přispět k jejich uchování. Snažíme se získat pro tuto práci pozůstalé a především budeme hledat pochopení u škol a učitelů.
Je před námi mnoho úkolů. Jedním z nich je odstranění v současnosti největšího nacistického pomníku v Evropě, který odhalil Konrád Henlein v roce 1944 a byl v tichosti tajně obnoven (pozn.: nad Kořenovem v Jizerských horách). Nacházíme podporu nejen v zákonech, ale též u politiků a povzbuzuje nás to.
Naši pozůstalí pracuji v Mezinárodních komitétech hlavních koncentračních táborů a jejich práce je oceňována. Nezapomíná se ani na zesnulé bývalé pracovníky komitétů, např. Adolfa Burgera, tehdy číslo 64 401, který byl pro své schopnosti umístěn do padělatelské dílny v KT Sachsenhausen. Zachránil se a napsal, že přežil proto, aby vydal svědectví. Byla to, mimo jiné, kniha Ďáblova dílna, později zfilmována a tento rakousko-německý snímek získal Oskara v kategorii neanglicky mluvících filmů.
Když se prezident Beneš vrátil do vlasti, jeho první kroky vedly do bývalých Kounicových kolejí v Brně, proměněných v nacistické vězení a popraviště. Pro nás je krédem jeho doporučení: „Říkal jsem Vám při jiných příležitostech, že máte všechno zaznamenat a povědět, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech, neboť nikde se tolik nezapomíná, jako v politice. Bude nutno všem odpůrcům podržet před očima to, co svět z jejich rukou zažil. Na válku v letech 1938 – 1945 se nesmí nikdy zapomenout ! „.
