autoři Magdalena Mouralová, Eva M. Hejzlarová, který otiskl časopis Sociologický časopis = Czech sociological revie, roč. 58, č. 5 (2022), s. 477-507.
Česko mělo v době coronavirové pandemie jednu z nejdelších dob školního lockdownu. Učitelky s malými dětmi stály před emocionálním dilematem, který způsobil konflikt jejich rolí učitelek a rolí rodičů. Domov se pro ně stal jediným místem, kde vykonávaly svou práci, péči o rodinu i péči o sebe samotné. Předložený výzkum se týkal otázky, proč si učitelky v této náročné situaci nevybíraly možnost ošetřování člena rodiny coby opatření sociální politiky státu. Výsledky ukázaly, že hlavním důvodem nevyužití OČR bylo sebepojetí mladých žen coby učitelek, podporované mikropolitikou školy, a jejich chápání OČR jako předmětu nejistoty a zklamání spíše než pocitu úlevy. OČR je považováno za opatření státní sociální politiky, které má oddělit veřejné věci (zaměstnání) od věcí soukromých (rodina, péče), a to během pandemie odkrylo své limity.